Vodní nádrže Kaprun - Kaprun Hochgebirgsstausseen

 

Soustava vodních nádrží a přečerpávacích elektráren Kaprun slouží k pokrytí špičkového zatížení při výrobě elektrické energie. Výlet ke kaprunským vysokohorským přehradním nádržím je nádhernou cestou do světa Vysokých Taur.

Elektrárny - celé vodní dílo se skládá z několika stupňů:

Horní stupeň - nádrže Margaritze (2000 m.n.m.) a Mooserboden (2036 m.n.m.) Slouží jako sběrače a zásobníky vody z okolních ledovců s celkovým objemem 3,2 a 84,9 mil. m3. Voda sbíraná v přehradě Margaritze je potom čerpána 11,6 km dlouhým tunelem do zásobníku Mooserboden.

Střední stupeň – nádrž Wasserfallboden (1672 m n.m.)

Přehrada s objemem 81,2 mil. m3. U paty její hráze je umístěna vodní elektrárna Limberg s dvěma Francisovými turbínami o celkovém instalovaném výkonu 112 MW. Turbíny využívají 365m vodního spádu z nádrže Mooserboden. Zároveň jsou zde instalována čerpadla sloužící ke zpětnému přečerpávání. V současné době probíhá výstavba elektrárny Limberg II s plánovaným výkonem 480MW. Spodní stupeň – nádrž Klamsee

Spodní záchytná nádrž, pod kterou je umístěna elektrárna Hauptstufe s celkovým instalovaným výkonem 220 MW (4 Peltonovy a 2 Francisovy turbíny). Elektrárny využívá spádu 858m z nádrže Wasserfallboden. Dále je soustavou tunelů spojena se sběrači vody z okolních údolí.

Historie:  Myšlenka a první návrhy k projektu Kaprun-Grossglockner Kraftwerk vznikly v roce 1928 u firmy AEG v Berlíně. Pro problémy s rozpočtem byl však projekt pozastaven. K obnově myšlenky došlo až v 1938. Práce začaly za účelné propagandy nacistů. Byly vystaveny baráky jako zázemí pro vojsko a dělníky, většinou nasazené vězně. Již při těchto přípravných aktivitách zemřelo 56 lidí. Na podzim 1943 byla výstavba pozastavena. Většina dělníků byla přesunuta do zbrojního průmyslu. Další práce byly obnoveny až po válce v roce 1947. V poválečném Rakousku byl extrémní nedostatek elektrické energie a proto byla výstavba elektráren uznána jako extrémně naléhavá. Celý projekt však trpěl nedostatkem pracovních sil. O náročnosti stavby celého díla svědčí i počet obětí. V letech 1947 až 1955 přišlo při výstavbě o život celkem 161 lidí. 24.Září 1955 byla elektrárna slavnostně spuštěna.